Rozhodla jsem se napsat svůj osobní názor na nošení dětí v šátku. Je to můj vlastní názor, který nikomu nevnucuji a respektuji, že je velká spousta lidí, kteří budou mít jiný pohled.

Jsem přesvědčená, že všechno se má dělat s mírou. Nesnáším extremismus jakéhokoli tipu.

Souhlasím, že pokud se narodí hodně neklidné, úzkostlivé miminko nebo maminka potřebuje miminko přenést někam, kam se nedostane s kočárkem, tak jsem pro šátek všemi deseti.

V žádném případě nepopírám, že nošení dětí v šátku přináší příjemné pocity, jak pro dítě, tak maminku, že vytváří vazbu mezi dítětem a matkou. Ale nic se nemá přehánět. Vazbu mezi rodičem a dítětem si vytvoří i rodiče, kteří děti nešátkují („Míro, Maty, Madlenko, doufám, že mě máte rádi, i když jsem Vás nenosila.“☺). Na druhou stranu, příjemné pocity přináší dětem a koneckonců i rodičům (mají chvilku klidu) i to, když se např. děti dívají na telku nebo hrají hry na počítači a určitě je to věc, kterou je třeba korigovat a omezovat – prostě dělat s mírou.

Myslím si, že ideální pro dětskou posturu a budoucí pohybové stereotypy, je nezasahovat příliš do vývoje (pokud tam není nějaká odchylka) a nechat děti spontánnímu vývoji a možnosti pohybu. Myslím si, že svaly se nevyvinou bez pohybu. Děťátko, které se může samo bez omezení hýbat s ohledem na svůj věk, si experimentuje se svými pohyby, posiluje svaly a kosti a klouby mají možnost správně, rovně a symetricky růst.

Moje představa dítěte v šátku je, jakoby mě někdo posadil na barovou stoličku k vypolstrované stěně, roztáhl mi visící nohy do stran a k té stěně by mě přitáhl šátkem. Nevěřím ve spontánní pohyb v této pozici a nemyslím si, že je to dlouhodobě vhodné, hlavně pro děti, které ještě neumí samy zaujmout vertikální polohu. A nevěřím, že většina maminek u toho „nevystrčí zadek“ a neničí si tím záda.

Nesouhlasím s tím, že čím dříve dítě chodí a sedí, tím lépe. Myslím si, že tato dovednost musí být podpořená správným vývojem a ten může přijít i později – až do 17 měsíců. V žádném případě bych si ale nedovolila tvrdit, že nošené děti musí mít zákonitě špatné držení těla apod. Znovu se však přikláním k tomu, že nic se nemá přehánět. Moc ráda bych si přečetla nějakou FUNDOVANOU STUDII, ať už pro nebo proti.

Co mi ale nepřipadá OK, je tancovat s dětmi v šátku HIP HOP. Moje představa HIP HOPU a podobných tanců je velmi dynamická a tady mi to prostě přijde jako týrání dětí z hlediska jejich vývoje. NIC víc NIC míň. Nehledě na to, že většina maminek v dynamice pohybu, podle mě nedokáže zapojit správně svaly tak (hlavně hluboký stabilizační systém), aby si sama neubližovala.

Každý je zodpovědný za svůj postoj a věřím, že každý vychovává svoje dítě s nejlepšími úmysly a představami a nikdo není ani špatný ani dobrý rodič, ať už šátkuje nebo ne.  

Nebuďme stádo a dělejme všechno s mírou, citem, ale i rozumem.